Low-poly grafika

Low-poly grafika používá modely s relativně malým počtem polygonů. Výraz popisuje úspornou geometrii, která musí vystihnout tvar postavy nebo prostředí pomocí omezeného množství ploch.

Neexistuje jedno číslo, pod kterým je každý model automaticky low-poly. Nároky se liší podle platformy, velikosti objektu v obraze a počtu dalších objektů ve scéně. Jednoduchost geometrie může být technickou nutností i záměrným výtvarným stylem.

Schematická ilustrace: různá hustota polygonální sítě

8 trojúhelníků

32 trojúhelníků

Srovnání malé plochy sítě: vlevo méně větších trojúhelníků, vpravo více menších. Jde jen o názorný počet ploch; samotná hustota neurčuje kvalitu modelu, herní výkon ani to, co je v konkrétním projektu low-poly.

Kam umístit omezené plochy

Tvůrce rozhoduje, které části siluety potřebují více detailů a kde stačí jednodušší tvar. Prsty mohou být naznačené, zatímco hlava dostane více bodů pro rozpoznatelný obličej. Drobné barevné detaily může doplnit textura. Vyšší rozlišení textury však samo nevyhladí hranatou siluetu.

Úspornost nemusí znamenat nehybnost

U původního Crash Bandicoot popisují jeho tvůrci pečlivé rozdělení omezeného polygonového rozpočtu a výrazné deformace postav. Malý počet ploch tak nemusí bránit čitelné mimice nebo pružné animaci. Zároveň není nutné, aby každá plocha měla viditelně jiný odstín: vyhlazené stínování může hrany opticky potlačit, aniž by přibyly nové polygony. Low-poly proto není synonymem pro nízké rozlišení celého obrazu.

Podklady: Andy Gavin: úsporné modely na PS1; Blender: plochy a normály.