Burnout 3 vs Burnout Revenge na PS2: který díl vybrat?

V Burnout 3 hledáš mezeru mezi auty. V Burnout Revenge se někdy vyplatí udělat si ji nárazníkem. Právě tahle změna vystihuje rozdíl mezi dvěma PS2 závodními klasikami lépe než porovnávání množství jisker. Obě hry tě odměňují za agresivní jízdu, rychlost a vyřazování soupeřů, ale do běžného provozu tě pouštějí s trochu jiným zadáním.

Pokud se chceš k Burnoutu vrátit nebo si vybíráš první díl pro PlayStation 2, nerozhoduj se jen podle novějšího data na obalu. Burnout 3: Takedown a Burnout Revenge nabízejí dva příbuzné, ale odlišné důvody, proč si říct „ještě jeden závod“.

Burnout 3 vs Revenge: hlavní rozdíly

Burnout 3 vyšel v roce 2004, Revenge následoval v roce 2005. Za oběma stojí Criterion a vydavatelem je Electronic Arts. Tohle srovnání se týká původních verzí pro PS2.

Burnout 3: každý těsný průjezd něco znamená

V Burnout 3: Takedown patří riskování k běžné jízdě. Projedeš blízko civilního auta, sklouzneš zatáčkou nebo vyrazíš do protisměru a získáváš boost, tedy krátkodobé zrychlení. Soupeře můžeš natlačit do zdi či provozu a takedownem si vylepšit zásobu boostu.

Důležité je, že civilní auta stále respektuješ. Nejsou to pohodlné kuželky, které jen posuneš před sebe. Když se zavře mezera, musíš se rozhodnout, jestli ještě projedeš, nebo raději ubrat. Třetí Burnout bychom proto doporučili člověku, kterého baví pocit, že se ve vysoké rychlosti protáhl místem sotva širokým na auto.

Není to ale hra o zdvořilém předjíždění. V Road Rage se soustředíš na vyřazování protivníků. Najednou si nevšímáš pouze nejrychlejší trasy; hledáš vhodnou zeď, svodidlo nebo příležitost zatlačit soupeře tam, odkud se už nevrátí. Krátký úspěch je snadno čitelný: přijedeš, vybereš si cíl a pošleš ho z trati.

Revenge mění pravidla provozu

Nejvýraznější změna v Burnout Revenge se jmenuje Traffic Checking. Menší vozidla jedoucí stejným směrem můžeš nárazem odhodit dopředu a využít je proti ostatním. Nemusíš tedy pokaždé uhýbat autu před sebou; někdy je právě ono prostředkem k zásahu soupeře.

To neznamená, že náhle projedeš vším bez následků. Protijedoucí provoz a těžká vozidla zůstávají nebezpečné. Rozdíl mezi zadní částí osobního auta a čelem autobusu rozhodně není jen kosmetický. Revenge po tobě chce další rychlé rozhodnutí: co obejít, co odstrčit a kam to případně pošleš.

Režim Traffic Attack tenhle princip vytahuje do popředí. Zaměřuješ se na škody způsobené provozu a udržování časového limitu. Je to dobrá volba ve chvíli, kdy se nechceš soustředit na čistou závodní stopu ani pořadí v cíli, ale na jeden rostoucí řetězec nehod.

Přidává se osobnější soupeření. Vůz, který tě vyřadil, se označí pro odplatu; útok na něj tak dostane jasný cíl. A tratě nabízejí více příležitostí hledat vlastní průjezd přes skoky a zkratky. Revenge bychom proto nebrali jako automaticky lepší trojku. Je to volba pro chuť pouštět se do většího chaosu.

Aftertouch není totéž co Crashbreaker

Obě jména se snadno pletou, ale popisují jinou věc. Aftertouch ti po nehodě dovoluje ovlivnit pohyb vlastního vraku. I havárie tak může mít pokračování: místo bezmocného sledování zkusíš trosky poslat do soupeře.

Crashbreaker je výbuch vlastního auta. V původním Burnout 3 ho využíváš v bouracím režimu; není běžnou výbavou každého závodu. Revenge posouvá výbuch také do vybraných závodních událostí odemykaných v pozdějších částech postupu. Neplatí tedy zkratka „ve trojce jen koukáš na nehodu, v Revenge můžeš něco dělat“. Trojka už Aftertouch má.

Samotný bourací režim v obou hrách znamená jiný druh soustředění než závod. Rozjíždíš se do připravené dopravní situace a snažíš se způsobit co největší škodu. V trojce do plánování zasahují sbírané bonusy a násobiče. Revenge místo toho nechá načasovat rozjezd pomocí ukazatele a při nabíjení Crashbreakeru rychle mačkat tlačítko, aby měl výbuch větší sílu. Pokud tě baví opakovat krátký pokus a změnou nájezdu vylepšovat výsledek, má tenhle režim vlastní přitažlivost vedle hlavních závodů.

Zajímavost: Traffic Attack přesvědčil tým až při hraní

Výkonný producent Matt Webster v dobovém vývojářském deníku popsal, že první pokus o odrážení provozu nepůsobil nijak přesvědčivě. Tým jej ale dál upravoval a postavil kolem něj Traffic Attack. Pak se začaly porovnávat výsledky na tabuli a z nápadu, který mohl zůstat vedlejší drobností, vznikla důležitá část Revenge.

Podobně cíleně se měnily tratě. Webster zmiňoval snahu vytvořit skoky, alternativní cesty a zúžená místa, kde musí soupeři bojovat o průjezd. Náš dojem větší bojovnosti tedy odpovídá popsanému záměru autorů, není to jen jiný barevný filtr.

Tenhle detail dobře vysvětluje, proč se mohou fanoušci při výběru rozcházet. Pokud miluješ především uhýbání provozu, nová možnost ho odrážet ti nemusí sednout. Pokud chceš s okolím aktivně pracovat a skládat zásahy dohromady, právě ona může být důvodem zvolit Revenge.

Co si zahrajete u jedné televize

Na PS2 umožňují obě hry souběžné hraní dvou lidí na rozdělené obrazovce. Dvojice ovladačů a chuť soupeřit proto při výběru neukazují automaticky jen na jeden díl. Pro okamžitý závodní souboj bychom začali u hry, jejíž zacházení s provozem vám oběma vyhovuje.

Bourací multiplayer má navíc různé podoby: souběžné pokusy i střídání u jednotlivých nehod. Burnout 3 nabízí také Team Crush, ve kterém dvojice spolupracuje na výsledku. Při plánování večera pro více lidí proto rozlišuj počet účastníků od počtu současně řízených aut. Party režim neznamená obrazovku rozdělenou na šest nebo osm částí.

U Revenge se dostupné tratě a auta pro split-screen rozšiřují postupem ve World Tour. Pokud hru vytáhneš těsně před návštěvou, vyplatí se nejprve prohlédnout nabídku a odemčený obsah. Pro hraní na gauči zároveň nepotřebuješ stavět rozhodnutí na dobových online funkcích popsaných na obalu.

Který Burnout na PS2 bychom vybrali

• Chceš první ochutnávku série: začali bychom Burnout 3. Dobře ukazuje spojení riskantního průjezdu, boostu a takedownů.
• Baví tě ničit provoz a hledat další cestu: Revenge dává těmhle činnostem výraznější prostor.
• Chceš hlavně krátké bourací pokusy: obě hry nabízejí bourací režim, ale jeho odlišná pravidla jsou důvodem zkusit obě, ne je považovat za stejné balení.
• Vybíráš pro dva: rozhoduje spíš vkus dvojice než samotná přítomnost multiplayeru.

Při nákupu konkrétního kusu si ověř platformu, region a obsah balení. České označení nabídky samo o sobě nezaručuje české texty ve hře; rozhodují zvlášť údaje o přebalu, titulcích a dabingu. Na hraní a na doplnění sbírky navíc nemusíš chtít stejnou variantu.

Zdroje a dobové materiály

Rozdíly mechanik a lokálního hraní jsme porovnali s původními PS2 manuály archivovanými u Burnout 3: Takedown a Burnout Revenge. Vývojové souvislosti vycházejí z deníku producenta Matta Webstera z roku 2005 a historie her studia Criterion.

Časté otázky před hraním

Potřebuji k Burnout Revenge také disk Burnout 3?

Ne. Revenge je samostatná hra pro PS2, nikoli rozšíření vyžadující předchozí díl. Původní PS2 manuál navíc uvádí bonusové vozidlo za uloženou pozici z Burnout 3; ta je volitelným bonusem, ne podmínkou spuštění.

Proč v Burnout 3 při závodní nehodě nefunguje odpálení auta?

V závodních událostech trojky pracuješ s Aftertouch: během havárie podržíš R1 a levou analogovou páčkou ovlivňuješ vrak. Tlačítko R2 pro Crashbreaker využiješ v bouracím režimu, jakmile splníš podmínku pro výbuch. Nejde o zaměnitelná tlačítka ani schopnosti.

Znamená Party Crash v trojce osm hráčů současně?

Ne. Manuál dovoluje dvěma až osmi účastníkům hrát jednotlivě nebo v týmech po dvou, ale jde o střídání pokusů. Pro souběžnou spolupráci dvojice je určený Team Crush; při porovnávání her proto sleduj konkrétní režim, ne jen nejvyšší počet hráčů.