Metal Gear Solid: Psycho Mantis, paměťová karta a další triky, kterými Kojima rozbíjel čtvrtou stěnu

Představ si, že hraješ Metal Gear Solid na prvním PlayStationu bez internetu a bez návodu. Přijdeš k bossovi jménem Psycho Mantis a během několika minut začne hra dělat věci, na které tě nic nepřipravilo. Boss pozná některé hry uložené na tvé paměťové kartě, rozvibruje ovladač položený před televizí, obraz na chvíli vypadá jako rozbitý a při samotném souboji jako by věděl o každém tlačítku, které zmáčkneš.

A pak zjistíš, že řešením není lepší zbraň ani tajný předmět. Musíš sáhnout na skutečný PlayStation a přepojit ovladač do druhého portu. Právě podobné momenty jsou důvod, proč se o Metal Gear Solid a Hideo Kojimovi mluví i desítky let po vydání hry.

Psycho Mantis neútočil jen na Snakea, ale i na hráče

Psycho Mantis je telepat a člen jednotky FOXHOUND. To samo o sobě by na herního bosse nebylo nic mimořádného. Jenže Metal Gear Solid nechtěl jeho schopnosti ukázat pouze v cutscéně.

Cílem bylo, aby sis na pár minut připadal, jako kdyby Mantis opravdu věděl něco o člověku sedícím před televizí.

A funguje to právě proto, že hra postupně vytahuje jeden trik za druhým. Nejdřív se začne zajímat o to, jak hraješ. Pak se podívá na paměťovou kartu. Potom sáhne na ovladač. A nakonec použije samotný způsob, jakým je gamepad připojený ke konzoli.

Pokud jsi tuhle scénu zažil poprvé v roce 1998 bez předchozího varování, bylo těžké vědět, kde vlastně končí boss fight a kde začíná obyčejný PlayStation stojící pod televizí.

Jak dokázal „přečíst“ paměťovou kartu

První velký šok přichází ještě před samotným bojem. Psycho Mantis dokáže zkontrolovat data uložená na paměťové kartě a podle regionální verze hry reagovat na některé další tituly od Konami.

Pokud jsi měl například uloženou podporovanou hru, mohl Mantis najednou prohodit poznámku, ze které bylo jasné, že o ní ví.

Dnes je jednoduché si říct: hra prostě přečetla soubory na kartě. Jenže zkus si to představit v kontextu původního PlayStationu. Paměťová karta nebyla vzdálený účet někde v cloudu. Byl to fyzický kus plastu zasunutý v konzoli a byly na něm tvoje vlastní savy z různých her.

A najednou o nich mluví postava, která se právě představila jako telepat.

Právě tenhle detail prodává celý vtip. Mantis neřekne náhodnou větu, kterou slyší každý hráč. Hra může použít informaci pocházející přímo z tvého PlayStationu.

Když hra předstírala problém s televizí

Ještě než se vzpamatuješ z paměťové karty, Mantis zkusí další podpásovku. Během souboje může obrazovka náhle zčernat a v rohu se objeví zelený nápis HIDEO.

Na starších televizorech podobně vypadalo přepnutí vstupu nebo video kanálu. Pokud jsi nevěděl, co se děje, první myšlenka klidně mohla být, že někdo přepnul televizi nebo se něco pokazilo.

Samozřejmě jde o vtípek na jméno Hideo Kojima. Důležitější je ale ten krátký moment nejistoty. Hra na několik sekund nepředstírá problém se Solid Snakem. Předstírá problém s tvojí televizí.

Kojima později při rozhovoru o podobných tricích vysvětloval, že u Metal Gear Solid nebral svět hry jen jako to, co se nachází uvnitř obrazovky. Do zážitku počítal i monitor, konzoli a hráče před nimi.

Jak Psycho Mantis rozhýbal skutečný ovladač

Pokud jsi hrál s ovladačem podporujícím vibrace, přišla další demonstrace Mantisových schopností.

Hra tě vyzve, abys položil ovladač na podlahu nebo jiný rovný povrch. Mantis potom „použije psychokinezi“ a gamepad se začne třást.

Ve skutečnosti samozřejmě pracují vibrační motorky uvnitř ovladače. Na hladkém povrchu ale jejich chvění dokáže gamepad opravdu rozpohybovat.

Je to možná technologicky nejjednodušší trik z celé scény, ale zároveň jeden z nejlepších. Nepohybuje se objekt na obrazovce. Hýbe se věc, kterou jsi ještě před chvílí držel v rukou.

Proč se při boss fightu přepojuje ovladač do portu 2

A pak přijde nejslavnější část celého souboje.

Zkoušíš Mantise trefit, jenže protivník jako by věděl dopředu o každém pohybu. Uhýbá útokům a hra tím mechanicky napodobuje jeho schopnost číst myšlenky.

Pokud začneš přes codec hledat pomoc, dostaneš se k řešení, které u běžné hry vůbec nedává smysl: vytáhnout ovladač z portu 1 a připojit ho do portu 2.

A ono to funguje.

Mantis najednou nedokáže tvoje povely stejným způsobem předvídat a z téměř bezmocného střílení se stane normální boss fight.

Na tomhle momentu je krásné, že hra po několika hodinách naučila hráče hledat řešení v inventáři, prostředí nebo codec hovorech. A pak tě donutí podívat se úplně mimo obrazovku na kus hardwaru pod televizí.

Přepojení do druhého portu je nejslavnější cesta, ale vývojáři mysleli i na situaci, kdy ji hráč nemůže použít. Hra má také záložní řešení spojené se sochami v místnosti, takže souboj není kvůli druhému portu slepá ulička.

Meryl, frekvence 140.15 a skutečná krabička hry

Psycho Mantis je vrcholem podobných nápadů, ale první Metal Gear Solid si s hráčem pohrává už dřív.

Když potřebuješ zavolat Meryl, dostaneš informaci, že její codec číslo najdeš na zadní straně CD obalu.

Spousta hráčů začala pochopitelně hledat nějaký CD předmět uvnitř hry. Jenže řešení leželo vedle konzole.

Na zadní straně skutečné krabičky Metal Gear Solid byl screenshot codec hovoru s Meryl a na něm frekvence 140.15.

To je jeden z těch nápadů, které nejlépe fungují právě s fyzickou kopií hry. Krabička není jen obal, který po koupi odložíš. Na chvíli se stane součástí hraní.

A pokud jsi tehdy měl disk půjčený bez krabičky, mohl ses u téhle hádanky pěkně zapotit.

MGS2 a okamžik, kdy hra chce, abys vypnul konzoli

Po prvním Metal Gear Solid mohl Kojima jednoduše zopakovat trik s ovladačem. Místo toho šel Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty jiným směrem.

Ke konci hry začne být komunikace s Colonellem čím dál podivnější. Přicházejí nesmyslné nebo znepokojivé codec hovory a v jednom z nich je Raiden vyzván, aby konzoli jednoduše vypnul.

Pokud už v tu chvíli nevíš, čemu věřit, hra přidá další ránu: na obrazovce se objeví něco, co vypadá jako Game Over, jenže místo známého „Mission Failed“ čteš Fission Mailed.

A zatímco mozek automaticky čeká konec hry, akce za falešnou obrazovkou pokračuje.

MGS2 tím neútočí na kabel od ovladače. Útočí na návyk hráče. Desítky hodin hraní tě naučily, co znamená Game Over obrazovka. A hra toho proti tobě využije.

Pokud tě dvojka láká, vedle původního Sons of Liberty existuje na PS2 také rozšířenější Metal Gear Solid 2: Substance.

MGS3 a boss, kterého mohl porazit skutečný čas

Metal Gear Solid 3: Snake Eater má jeden z nejlepších sniper duelů své generace. Proti Snakeovi stojí The End, přes sto let starý odstřelovač, který se dokáže ukrývat v přírodě a čekat na správnou chvíli k výstřelu.

Souboj může být dlouhá hra na kočku a myš. Hledáš odlesk jeho optiky, posloucháš okolí a snažíš se zjistit, odkud tě sleduje.

Nebo můžeš hru uložit a prostě odejít.

Pokud po dostatečně dlouhé době, zhruba více než týdnu, save znovu načteš, může Snake najít The Enda mrtvého. Starý sniper jednoduše zemřel stářím.

A protože hra pracuje s časem nastaveným v systému konzole, hráči velmi rychle zjistili, že místo skutečného čekání lze datum na PlayStationu 2 posunout dopředu.

Ještě lepší je, že to není jediná neobvyklá možnost. The Enda lze za určitých okolností odstranit ještě před samotným boss fightem. Hra tedy počítá i s hráčem, který se rozhodne úplně obejít souboj, na kterém vývojáři očividně strávili spoustu času.

Na PS2 stojí za pozornost také Metal Gear Solid 3: Subsistence. Jedním z největších praktických rozdílů je volněji ovládaná kamera, díky které se v džungli orientuje mnohem přirozeněji než v původním Snake Eater.

Jak si MGS4 vystřelilo ze starého PlayStationu

Metal Gear Solid 4: Guns of the Patriots pak udělalo něco, co dokáže ocenit hlavně člověk, který si Psycho Mantise pamatuje z PS1.

Série se po letech ke starému triku vrátí a Psycho Mantis se znovu pokusí předvést své schopnosti. Jenže doba se změnila.

PlayStation 3 už nemá klasický slot pro PS1 paměťovou kartu, takže starý trik nemůže fungovat stejně. Hra si z toho sama udělá vtip. A pokud používáš ovladač s vibracemi, najde si Mantis alespoň něco, co ze své původní show ještě poznává.

Je to drobný gag, ale pro hráče původního dílu funguje skvěle. Vtip není jen v Mantisovi - je v tom, že od roku 1998 zestárl také hardware, na kterém sérii hraješ.

Proč tyhle triky fungují i po letech

Kdyby Metal Gear Solid jen každou chvíli mrkal na hráče a připomínal mu, že je videohra, začalo by to být rychle otravné.

Ty nejlepší nápady ale fungují proto, že dávají smysl konkrétním postavám a situacím.

Psycho Mantis tvrdí, že čte mysl - hra sáhne do tvé paměťové karty. Tvrdí, že umí psychokinezi - rozhýbe ovladač. Předvídá tvoje pohyby - musíš změnit port, ze kterého přicházejí povely.

The End je absurdně starý - může ho porazit čas. MGS2 chce, abys pochyboval o informacích, které dostáváš - takže začneš pochybovat dokonce o tom, jestli právě sleduješ skutečný Game Over.

A hlavně: když jsi tyhle věci viděl poprvé bez spoileru, hra tě dokázala na chvíli dostat.

Dnes už stačí napsat „Psycho Mantis“ do vyhledávače a znáš řešení za deset sekund. Na původním PlayStationu ale mohl hráč opravdu několik minut sedět před televizí a přemýšlet, proč vůbec nejde bosse trefit.

A pak mu došlo, že možná musí sáhnout na konzoli.

Kterým Metal Gear Solid začít dnes

Pokud tě zaujal právě Psycho Mantis a chceš pochopit, proč tahle scéna získala takovou pověst, začal bych původním Metal Gear Solid pro PlayStation. Ne kvůli povinné nostalgii, ale protože jeho nejslavnější triky vznikly přímo kolem tehdejšího hardwaru.

Potom dává smysl pokračovat přes Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty. Dvojka je příběhově i tematicky mnohem podivnější, než se zpočátku tváří, a právě proto její nejlepší nápady nebudu dál rozebírat.

Pokud chceš hru, která se i dnes ovládá příjemněji a zároveň tě láká příběhový začátek velké části celé ságy, velmi dobrým vstupem je Metal Gear Solid 3: Snake Eater. Ještě pohodlnější kameru pak nabízí Subsistence.

Na PS3 můžeš druhý a třetí díl najít společně v Metal Gear Solid HD Collection. Pozdější éru série zastupují Metal Gear Solid V: Ground Zeroes a Metal Gear Solid V: The Phantom Pain.

Časté otázky

Co znamená čtvrtá stěna v Metal Gear Solid?

Je to pomyslná hranice mezi světem hry a skutečným hráčem. Metal Gear Solid ji překračuje například tím, že pracuje s paměťovou kartou, fyzickým ovladačem, porty konzole nebo skutečným obalem hry.

Opravdu Psycho Mantis četl hry na paměťové kartě?

Ano. Metal Gear Solid dokázal zkontrolovat uložená data vybraných titulů a Psycho Mantis na některé z nich reagoval. Podporované hry se lišily podle regionální verze.

Jak se porazí Psycho Mantis?

Nejslavnějším řešením v původním Metal Gear Solid je přepojit ovladač z portu 1 do portu 2. Mantis potom nedokáže stejným způsobem předvídat hráčovy vstupy. Hra obsahuje také záložní řešení pro případ, že druhý port nelze použít.

Proč se při Psycho Mantisovi hýbe ovladač?

Hra využije vibrační motorky gamepadu. Když ovladač položíš na vhodný hladký povrch, vibrace ho mohou skutečně rozpohybovat a Mantis tím předvádí svou údajnou psychokinezi.

Jaká je codec frekvence Meryl?

Meryl má frekvenci 140.15. Původní Metal Gear Solid hráče odkázal na zadní stranu skutečné krabičky hry, kde byla frekvence vidět na screenshotu.

Co znamená Fission Mailed v MGS2?

Jde o úmyslně zkomolené „Mission Failed“ na falešné Game Over obrazovce. Hráč má na okamžik získat dojem, že prohrál, přestože hra dál pokračuje.

Může The End v Metal Gear Solid 3 opravdu zemřít stářím?

Ano. Když během jeho souboje uložíš hru a vrátíš se po dostatečně dlouhé době, může The End zemřít stářím. Protože mechanika pracuje se systémovým časem, bylo možné ji na PS2 urychlit změnou data konzole.

Který Metal Gear Solid je nejlepší pro začátek?

Pro původní zážitek a slavné triky s Psycho Mantisem začni prvním Metal Gear Solid na PS1. Pokud chceš přístupnější ovládání a příběhově velmi ranou část celé ságy, dobrým vstupem je Metal Gear Solid 3: Snake Eater nebo jeho verze Subsistence.