MediEvil: 8 zajímavostí z vývoje PS1 klasiky

MediEvil pro PlayStation 1 si hráči dodnes pamatují díky nemrtvému rytíři Siru Danielovi Fortesqueovi, pokřivenému světu Gallowmere, černému humoru a hudbě připomínající temnou pohádku. Za hotovou hrou z roku 1998 se ale skrývá ještě zajímavější příběh plný improvizace, technických omezení a nápadů, které se do výsledné verze vůbec nedostaly.

Hra se původně jmenovala Dead Man Dan, vznikala také ve verzích pro Windows a konzoli Sega Saturn a její vývojáři navrhovali postavy i celé úrovně pomocí pastelek, papíru a ručně kreslených plánů. Podíváme se na osm zajímavostí, které ukazují, jak jedna z nejvýraznějších PS1 her vlastně vznikala.

Článek obsahuje lehké příběhové spoilery k původnímu MediEvilu.

💀 1. MediEvil se původně jmenoval Dead Man Dan

První návrh hry nesl pracovní název Dead Man Dan. Chris Sorrell popsal původní myšlenku jako spojení hry Ghouls’n Ghosts s výtvarným stylem Tima Burtona, především s atmosférou filmu The Nightmare Before Christmas.

Vývojáři ale nechtěli jen kopírovat starší arkádovou hru. Lákala je výprava nemrtvého rytíře světem, který bude strašidelný, barevný a vtipný zároveň. Tim Burton se na MediEvilu přímo nepodílel, jeho gotický a pohádkově pokřivený styl však výrazně ovlivnil výslednou podobu Gallowmere.

🎮 2. Hra vznikala také pro Windows a Segu Saturn

MediEvil nezačínal jako jistá exkluzivita pro PlayStation. Malé studio Millennium Interactive původně pracovalo na verzích pro několik platforem, mezi kterými byly kromě PlayStationu také Windows a konzole Sega Saturn.

Zlom přišel ve chvíli, kdy vývojáři předvedli rozpracovanou hru společnosti Sony. Projekt zaujal natolik, že tým získal smlouvu na exkluzivní verzi pro PlayStation. Sony později vývojářský tým začlenila pod své studio v Cambridge a z riskantního projektu malého nezávislého vývojáře postupně vznikla jedna z nejvýraznějších evropských her pro první PlayStation.

🖍️ 3. Gallowmere vznikalo na papíře a v ručně kreslených plánech

Dnešní vývojáři mohou celé herní světy stavět a procházet přímo v pokročilých 3D editorech. Při vzniku MediEvilu ale podobné nástroje teprve začínaly a velká část výtvarných i herních návrhů vznikala ručně.

Hlavní výtvarník Jason Wilson kreslil první podoby Sira Daniela, nepřátel a prostředí barevnými pastelkami a voskovkami na papír. Ručně vznikaly také návrhy rozložení úrovní, jednotlivých míst a herních situací. Wilson se zároveň podílel na většině textur, které se následně objevily přímo ve hře.

Pro tým šlo o velký 3D projekt v době, kdy ještě neexistovaly dnešní zavedené postupy. Vývojáři se proto museli učit práci s kamerou, prostředím, texturami i pohybem postav přímo během vývoje.

🎥 Dobové making-of: vývojáři původního MediEvilu

Archivní materiál z PlayStation Underground ukazuje původní vývojáře, dobové herní záběry i způsob, jakým o MediEvilu mluvili v době jeho vzniku. Video je v angličtině a obraz odpovídá stáří původního záznamu, pro retro nadšence ale nabízí něco, co běžný gameplay ukázat nedokáže - lidi a práci ukrytou za samotnou hrou.

🗺️ 4. Z arkádovější hry se stalo dobrodružství inspirované Zeldou

Původní návrh MediEvilu byl arkádovější. Během vývoje se ale hra postupně měnila v dobrodružství založené na průzkumu, soubojích, hledání další cesty a jednoduchých hádankách.

Chris Sorrell byl velkým fanouškem série The Legend of Zelda, a proto ho posun směrem k dobrodružnější hře těšil. Zpětně dokonce připouštěl, že by MediEvil rád posunul po této cestě ještě dál a vytvořil hlubší dobrodružství zasazené do světa Gallowmere.

Výsledná hra stojí někde mezi akční arkádou a dobrodružstvím. Střídání soubojů, průzkumu, plošinových částí a hádanek zároveň pomohlo jednotlivým úrovním získat vlastní charakter.

🔺 5. Jedna herní oblast měla limit asi 7 500 polygonů

Polygon si můžeš představit jako malou trojúhelníkovou plochu, ze které se skládají 3D objekty a prostředí hry. Čím víc polygonů vývojáři použijí, tím detailnější mohou být zdi, budovy, terén nebo další části okolí.

Chris Sorrell později vzpomínal, že jeden celý level v MediEvilu měl limit přibližně 7 500 polygonů. Nešlo tedy o celou hru, ale o jednu samostatnou oblast, kterou hráč právě procházel. Do limitu se musely vejít například cesty, stěny, budovy, terén a další části daného prostředí.

Jak se během vývoje zvětšoval programový kód hry, vývojáři museli z téměř hotových úrovní další polygony odebírat, aby se MediEvil stále vešel do omezené paměti PlayStationu a správně fungoval.

I proto má svět MediEvilu jednodušší a hranatější tvary než dnešní hry. Vývojáři ale technické omezení využili ve svůj prospěch a vytvořili výrazný styl, který si s první PlayStation spojujeme dodnes. Jak podobná omezení ovlivňovala celou generaci, vysvětlujeme v článku proč se grafika PS1 her třásla a jak souvisela s polygony.

🏹 6. Sir Daniel byl hrdinou hlavně podle legendy

Sir Daniel Fortesque je v příbězích Gallowmere oslavován jako velký hrdina. Skutečnost ale byla mnohem méně slavná a jeho pověst výrazně předběhla to, co za svého života opravdu dokázal.

Když ho kouzlo čaroděje Zaroka po letech omylem přivede zpět mezi živé, nedostává jen úkol zachránit království. Dostává také druhou šanci skutečně dokázat, že si hrdinskou pověst spojenou se svým jménem zaslouží.

Právě rozpor mezi legendárním rytířem z vyprávění a skutečným, trochu nešikovným Danem dává jinak komickému příběhu překvapivou hloubku. Hráč nezachraňuje jen Gallowmere, ale pomáhá hlavnímu hrdinovi napravit jeho vlastní odkaz.

🪱 7. V Danově prázdném oku měl bydlet červ Morten

Jedním z nejpodivnějších vystřižených nápadů byla postava jménem Morten the Earthworm. Červ měl žít přímo v prázdném očním důlku Sira Daniela.

Do hotové hry se Morten nakonec nedostal. Samotná představa červa bydlícího v hlavě nemrtvého rytíře ale dokonale vystihuje tón, kterého se vývojáři snažili dosáhnout: trochu strašidelný, trochu nechutný, ale především hravý a vtipný.

🎵 8. Orchestrální zvuk vznikl bez živého orchestru

Hudbu složili Paul Arnold a Andrew Barnabas, známí jako duo Bob & Barn. Při práci čerpali inspiraci z filmové hudby spojené s temnými pohádkami a podrobně studovali také tvorbu Dannyho Elfmana.

Původní soundtrack ale nenahrál živý orchestr. Skladatelé vytvořili virtuální orchestr pomocí syntezátoru, sampleru, mixážního pultu a tehdejšího systému Pro Tools. Jednotlivé nástroje rozmísťovali ve stereofonním prostoru a upravovali jejich dozvuk tak, aby výsledek působil co nejvěrohodněji.

Velká část úrovní a animací navíc v době skládání ještě nebyla hotová. Bob & Barn proto často pracovali jen podle výtvarných návrhů a slovního popisu atmosféry. Přesto vytvořili hudbu, která se stala jednou z nejvýraznějších a nejlépe zapamatovatelných částí celé hry.

🏆 Proč MediEvil funguje i po letech?

MediEvil nevznikal v jednoduchých podmínkách. Malý tým se učil pracovat s rozsáhlou 3D grafikou, bojoval s pamětí konzole a řadu nápadů musel zjednodušit nebo úplně odstranit. Právě tato omezení ale vývojáře donutila vytvořit hru s jasně rozpoznatelným výtvarným stylem a vlastní osobností.

Sir Daniel není dokonalý rytíř, Gallowmere není obyčejný fantasy svět a humor hry nikdy úplně nepřebije její temnější atmosféru. MediEvil proto nepůsobí jen jako další akční hra z konce devadesátých let. Působí jako pokřivená gotická pohádka, kterou si ani po letech nejde snadno splést s ničím jiným.

🧭 Kam série MediEvil pokračovala?

Všechno začalo původním MediEvilem pro PlayStation 1 z roku 1998. O dva roky později následoval MediEvil 2 pro PlayStation 1, který přesunul Sira Daniela do viktoriánské Anglie.

V roce 2005 přišel MediEvil: Resurrection pro PSP, přepracovaná verze původního dobrodružství. V roce 2019 se první příběh vrátil znovu jako remake MediEvilu pro PlayStation 4 v češtině.

Jednotlivé verze zpracovávají dobrodružství Sira Daniela trochu jinak, základ ale zůstává stejný: nemrtvý rytíř, černý humor, gotická pohádka a druhá šance napravit pověst hrdiny, který původně žádným velkým hrdinou nebyl.

Historické zajímavosti v článku vycházejí z rozhovorů a vzpomínek původních tvůrců Chrise Sorrella, Jasona Wilsona a skladatelů Paula Arnolda a Andrewa Barnabase.